Vítejte u poslechu úplně prvního dílu podcastu Taste of Prague o dvou věcech, které máme nejraději - o jídle a o cestování. Tentokrát v češtině. Možná asi někteří z vás ví, že jsme před pár týdny založili podcast o tom samém v angličtině. Tak proč ještě jeden v češtině? Důvod je prozaický: došli nám lidi.
Když jsme si totiž psali seznam lidí, kteří nám přijdou zajímaví a kteří toho o gastronomii a o cestovním ruchu ví opravdu hodně, rychle nám došlo, že ne všichni se s námi budou chtít bavit anglicky. Ne že by anglicky neuměli, ale spíš se v anglickém projevu necítí tak sebejistě. Jak mi před nahráváním psala právě Klára, „nechci vedle tebe znít jak idiot“. To je fér.
A jsme moc rádi, že nový podcast můžeme odstartovat rozhovorem s Klárou, kterou možná někteří znáte pod přezdívkou Kačka Žvýkačka. S Klárou se známe už hodně dlouho - v podstatě od dob původního Scuku, snad jedné z prvních nezávislých webových stránek, které zveřejňovaly nezávislé recenze podniků. Scukařkou sice byla jen Zuzka, ale já jsem na setkání průvodních „Scukařů“, mezi které patřila právě i Klára, chodil od úplného začátku jako „plus one“. Až historie docení, jak velký vliv měl Martin Kuciel, alias Cuketka, na celé odvětví gastronomické kritiky a na českou food bloggerskou scénu vůbec.
Ale zpátky ke Kláře. Kláru vidím jako takovou Ruth Reichel pražské gastronomické kritiky. Pamatujete si na recenze podniků v českém tisku před takovými 15 lety? Na Balíka? Na politika Macka?!? (Chcete-li se pobavit a zároveň si uvědomit, jak dlouhou cestu jsme za posledních pár let ušli, přečtěte si Mackovu recenzi na Pohlreichův Divinis, včetně odpovědi šéfkuchaře a následné odpovědi recenzenta.) Na ty lehce vychloubačné výčty drahých surovin a ještě dražších vín v těch nejdražších a nejfajnovějších restauracích, kde se chutě snoubily a šéfkuchaři čarovali delikátní pokrmy? Na recenze, jejichž gastronomický obzor končil u Apenin a v Bordeaux? To samé se dělo v New York Times ještě na začátku 90. let a právě Ruth Reichel byla jednou z prvních recenzentek, které se nebály napsat recenzi i na to nejlevnější korejské bistro na adresách, kam se normální smrtelník v té době sotva odhodlal zajít.
A právě Klára je jednou z představitelek nové generace recenzentů a recenzentek, které se nesoustředí jenom na fine dining, ale i na zcela normální, pro běžné smrtelníky dostupné podniky, které mají co nabídnout. Zároveň své recenze pro Lidové noviny a pak týdeník Euro stavěla na zcela nekompromisní nezávislosti, což do té doby také nebylo úplně pravidlem. A vždy recenzi postavila na silném názoru, se kterým jste sice nemuseli souhlasit, ale který měla podložený tvrdými fakty. No prostě advokátka. Klára taky hodně cestuje, čímž získává větší povědomí o tom, co se děje a jak se vaří ve světě, což byla také dlouho slabá stránka české gastronomické kritiky.
