[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]

Pokud žijete v Praze a o jídlo se zajímáte alespoň trošičku, jméno Juliana, alias Julka, alias Maškrtnica pro vás nebude žádnou neznámou. Je až k nevíře, u čeho všeho byla: byla jednou z prvních „Scukařek“, tj. přispěvatelek recenzí na web Scuk, společně s Martinem „Cuketkou“ a s Míšou Gregorovou stáli u zrodu projektu kváskové mapy a webu Pečem pecen, kde dodnes pomáhá amatérským, domácím pekařům s přípravou skvělého chleba. Je taky moderátorkou pořadu Ve vlastní šťávě na Rádiu Wave, kam si zve zajímavé hosty z oblasti gastronomie.

Především je ale známá jako pekařka - když se otevíralo chlebíčkové bistro Sisters (ještě pod vedením Hanky Michopulu), chleba na chlebíčky pekla právě Julka. Pak se proslavila koblihami s vanilkovým krémem jako pekařka v Maso a kobliha. No a pak pomáhala rozjíždět pekařský provoz v kavárně Super Tramp Coffee. Zároveň je nebo byla konzultantkou mnoha rukodělných pekáren, vede několik pekařských kurzů a v neposlední řadě skvěle peče na zakázku nebo jen tak, pro rodinu a přátele, a píše o tom všem blog a dává výsledky svého snažení na instagram. A k tomu všemu se stará o dvě malé děti.

To všechno je hezké, ale nijak to nevypovídá o tom hlavním, co byste o Julie měli vědět: že je naprosto skvělá. Je chytrá, neskutečně pracovitá a vyniká až stoickým nadhledem a empatií. Zároveň je bezprostřední, vtipná a na nic si nehraje. Prostě takovou kamarádku, která vám navíc občas přinese něco dobrého, by chtěl každý. Mám pocit, že z toho rozhovoru je to hodně cítit, a mám z toho velkou radost. Doufám, že se vám rozhovor bude líbit.

Tady je pár témat, o kterých jsme se s Julkou bavili.

• První věc, kterou Julka upekla?

• Je české pečení nějak specifické?

• Je něco, co Julce v pečení vyloženě nejde?

• Jak velkou část pekařského „umu“ tvoří zkušenost?

• Co vedlo k projektu Pečem pecen a kvásková mapa?

• Jak to funguje nyní? Má to nějakou monetizaci? Nějaké success stories?

• Existuje v pečení něco jako fake news?

• Co trendy v pečení? Má Julka nějaký, který ji třeba otravuje?

• Když se divá zpětně na vývoj pečení v ČR/ Praze, dosáhli jsme takového rozvoje, který třeba před pěti lety předpokládala?

• Je těžké dnes s pekárnou prorazit?

• Chtěla by Julka vlastní pekárnu?

• Kupuje si vůbec chleba? A nejsou v pekárnách z Julky vyděšení, když ji vidí ve dveřích?

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]

Pokud se alespoň trochu zajímáte o fotografii, jméno Benedikt Renč pro vás nebude žádnou neznámou. Co si budeme povídat - pokud si v novinovém stánku vezmete do ruky jakýkoli kvalitní časopis o módě, o stylu nebo jiný volnočasový titul, kde je alespoň jeden rozhovor se známou osobností, Benedikt tam s velkou pravděpodobností pár fotek mít bude. Je to prostě jeden z nejznámějších fotografů dneška, který fotí známé osobnosti, známé modelky a slavnou módu.

Abyste pochopili Benedikta a proč jsme si ho vybrali k rozhovoru, měli byste vědět dvě věci. Zaprvé, už se s ním nějakou dobu tak trochu známe. Před lety Zuzka vybírala něco v obchodě s oblečením pro děti, když k ní Benedikt přišel a řekl „vy děláte ty krásný fotky jídla na Instagramu, že jo?“ Naposledy nám tuhle lichotku zopakoval po našem návratu z Toskánska a od té doby Zuzce na jakoukoli kritiku mého fotografování odpovídám něco v tom smyslu, že „co si to dovoluje kritizovat nejoblíbenějšího fotografa Benedikta Renče.“ Prostě je dobrej s lidma a vůbec mu nedělá problém někoho pochválit.

Zadruhé, asi před týdnem mě (tady Honza, čau) Benedikt fotil do jednoho časopisu. (Proč? O tom asi příště.) Se Zuzkou jsme si už pár foceními pro česká periodika prošli a většinou to po hodině martyria skončilo protočením panenek a rezignací. Jednou nám třeba jeden pán přinesl velkou vařečku a hlásnou troubu, jako aby bylo jasný, co děláme. (Pamatuju si, jak svou kvalitu potvrzoval větou „Přece nedělám pro Mladou Frontu!“ Dělal pro Lidovky.) Podruhé nás paní fotila v kavárně a přinesla si tolik světel, že málem vyhodila pojistky a všem tam na hodinu udělala z života menší peklíčko. My tam pak raději půl roku nešli.

Focení s Benediktem bylo hotovo za cca 5 minut a bylo to moc fajn. Na výsledné fotce sice vypadám, že chci někoho zabít pouhou silou myšlenky, ale jak mi řekl stylista Filip Vaněk, „to chceš“. Bylo to prostě fajn, bylo to rychlý, nijak mě to neobtěžovalo, a výsledek je vzhledem k zadání super.

A to mě přimělo ptát se - co je na fotografovi nejdůležitější? Co definuje skvělého fotografa? Kdybych byl klient, vzal bych si fotografa, který problémy odstraňuje, nebo přidělává? A pro koho pracuje? Pro redakci, nebo pro subjekt, který fotí? Musel jsem si o tom s Benediktem pomluvit a jsem moc rád, že moje pozvání k rozhovoru přijal. (Chtěl pak za mě v kavárně zaplatit, což mě rozesmálo. Prostě je s lidma dobrej.)

[Note to all English readers: This podcast and its description are both in Czech. Please look for English episodes of the podcast. Thank you!]

Není asi žádným tajemstvím, že nám ve vinohradském Výčepu hodně chutná. Byla to pro nás otvíračka roku 2018 a stále je to restaurace, kterou doporučujeme mezi prvními. (Například David Böhm, majitel nedalekého El Camino Tapas Restaurant, se kterým jsme také natočili jeden z našich podcastů, do Výčepu posílá každého Španěla, který si chce ochutnat moderní českou kuchyni.) Dlouho jsme si v Praze přáli skvělý český gastropub a Výčep naše přání do posledního vyplnil.

No a v čele Výčepu stojí Jirka Hrachový, šéfkuchař, který možná neohromí velkými jmény v životopise, ale který má jasnou vizi, neváhá pro její naplnění velmi tvrdě pracovat, neustále se snaží zlepšovat a má velké plány do budoucna. Zároveň ale vede kuchyni, ze které alespoň podle našeho pohledu zvenčí neodcházejí nespokojení kuchaři za lepším. A vše co dělá, dokáže jasně pojmenovat a vysvětlit tak, aby to dávalo hlavu a patu.

Když si to totiž vezmete kolem a kolem, v Praze je jen málo restaurací s konceptem, který by byl dotažený do konce tak, jak to mají ve Výčepu. A přitom to nepůsobí jako rozhodnutí marketingového oddělení někde z kanceláře, ale jako organický koncept z hlavy lidí, kteří jej denně realizují. A proto podle nás funguje.